Most mizející každý rok
... možná zmizí navždy ...
Mekong - jedna z největších světových řek - unáší každý rok více než kubický kilometr kamení, písku a bahna. Z tohoto přineseného materiálu vzniknul u kambodžského města Kampong Čam ostrov Koh Pen, osídlený místními rybáři. V období dešťů bývaly jedinou dopravou na ostrov lodě a přívozy, které ale zase v období sucha pro změnu nemohou plout po mělké vodě.
Místní obyvatelé se proto kdysi dali dohromady a postavili na ostrov most. Více než kilometr dlouhý a svázaný z více než 50 tisíc bambusových tyčí vypadá z dálky jako model ze zápalek. To nejzajímavější ale je, že ho každým rokem museli stavět znovu. Po celá desetiletí ho vždy před začátkem období děšťů (to tady trvá od května do listopadu) ručně rozebrali, aby jej nestrhnul silný proud řeky vzedmuté o několik metrů, a na počátku období sucha zase celý smontovali. Jakmile voda ustoupila dostatečně nízko a proudy utichnuly, zarazili nejprve do koryta řeky vysoké bambusové tyče, svázali celou konstrukci a na povrch položili vrstvu bambusových rohoží. Most vypadá jako chatrná změť klacků, ale přitom je dost silný a široký, aby unesl i automobil. Bambusy se pod jeho vahou nelámou, jen ohýbají. Za rachotu rohoží pod pneumatikami má tak řidič pocit jízdy na vlně .
Fotografie z roku 2012:
V březnu 2018 postavila kambodžská vláda na ostrov most nový - betonový, dlouhý 779 m. Je určitě praktický a obyvatelům ostrova jistě zjednoduší život, ale o kráse se zrovna mluvit nedá. Ten starý bambusový je sice méně robustní, ale rozhodně nesrovnatelně krásnější.
Vyvstala, otázka, zda tradice pravidelně obnovovaného bambusového mostu nezanikne. Naštěstí pro něj se však ještě před dostavěním mostu nového stačil stát turistickou atrakcí. Zatímco místní platili za jeho přechod 100 kambodžských rielů (něco přes 50 haléřů), zahraniční turisté platili, jak je v těchto krajích zvykem, minimálně 40-krát více. A tak v posledních letech rychle rostoucí turistická návštěvnost vlastně uhradila každoroční obnovu mostu. Díky tomu se tak staví i po roce 2018, ale už jen ve velmi zjednodušené podobě, spíše jako lávka pro pěší. Cena pro turisty se bude jistě dále zvyšovat, přesto zůstává otázkou, zda se to místním vyplatí i v budoucnu, například při omezeném turismu po Covidu 19.
Invaze turistů díky mostu ovšem s sebou přináší také vytlačování původního autentického života na ostrově. Původní rybářské osady na oblázkových plážích nahrazují slunečníky a atrakce. Posuďte sami, co považovat za větší ztrátu: zda vymizení původního stylu života či případný zánik tradice stavby bambusového mostu...
Následující snímky jsou převzaté z Google maps:
seznam všech článků